VÁŽENÍ RODIČE, V DOBĚ VÁNOČNÍCH PRÁZDNIN OD 23.12.2024 DO 3.1.2025 BUDE MATEŘSKÁ ŠKOLA Z EKONOMICKÝCH [...]
Tradiční akce pro rodiče s dětmi proběhla ve čtvrtek 6.10.2022. Počasí se nám i přes nemalé obavy vydařilo a sluníčko vylákalo řadu z vás na procházku do údolí spojené se stopováním lišky Elišky, pátráním po obrázkových nápovědách a v cíli pak s vůní opékaných buřtů a hraním na krásném prostorném hřišti na klukovickém koupališti.
Pár fotek najdete zde a pokud máte další, o které se chcete podělit, neváhejte je přinést na flashdisku do Koťátek, rádi album rozšíříme.
Děkujeme vám za účast a příspěvek, který v celé výši 3 604 Kč poputuje na podporu Chuchelské lesní zoo.
Tak za rok se snad podaří zas
Je za námi!
Odpoledne plné liščích uší, úsměvů, buřtů a spokojených závodníků, které v cíli čekala odměna pro nadcházející chladné dny. Pár fotek k nahlédnutí je zde a pokud byste měli nějaké své, o které se chcete s ostatními podělit, pak nám je neváhejte poslat na ms.kotatka@centrum.cz
Snad jste byli spokojení, protože my ano.
A krásným bonusem je výtěžek ve výši 3 938 korun, hezky zaokrouhlený doputoval do Chuchelské lesní zoo k liškám a ostatním zvířátkům. Tak neváhejte a běžte se za nimi také podívat.
DĚKUJEME VÁM
Elišce je dlouhá chvíle a tak začala poznávat různá místa. Zkusíte jít v jejích stopách?
Sluníčko se probudilo,
Elišku vn jít donutilo.
Paprskem jí zamávalo,
novou cestu ukázalo.
Cestu tam i pozpátku
poznat další pohádku.
Sluníčko se na ni směje,
hledej sídlo čaroděje,
žádné
doupě, žádnou noru,
hledej Kunětickou horu.
Nahoře ho najdeš snad,
žádný zámek, je to hrad.
Havran na Elišku krák…
tady bydlí Rumburak!
Odkud znáte tenhle hrad?
Poznáte ho snadno snad.
Zeptáme se pana mloka
co potkali jsme u potoka
Krakovec se jmenuje,
rytíř Brtník na něm je,
Poznali jste pohádku,
co točila se na hrádku?
Poradí vám skřítkové…
Tak … Ať žijí duchové
S Bystrouškem se domluvili,
na Kokořín vyrazili.
Podnikli tak velkou tůru,
spousta schodů vedla vzhůru.
Zážitky tam měli krásné,
a tak jim hned bylo jasné,
že až se příště potkají
zas na výlet se vydají!
A více fotek najdete zde.
Neseď doma stále jen,
vezmi batoh, vyraž ven.
Pojď se vydat na výlet,
Petřín projít tam a zpět.
Eliška vám napoví,
kde je Petřín, dobře ví.
Našla si tam přítele,
dováděli vesele.
Byst-roušek je kamarád,
Elišku má hodně rád.
Více fotek z jejich výletu najdete zde.
Leccos. A Eliška pro vás má pár nápadů, jak si krátit čas, než se nám život vrátí do starých kolejí…
No jo, jenže to není jen tak. Někdy mám čas, to pak pěkně myji drápek po drápku. Ale někdy, hlavně když už voní večeře z kuchyně anebo volají hračky z pokojíčku, to chci uspíšit. Jenže to není dobře. A tak jsem si dala předsevzetí, že to musím dělat vždycky správně.
Ale ouha, jak je to vlastně správné? Každý to umí trochu jinak a jak se v tom mám pro liščí uši vyznat?
Objevila jsem prima obrázek s básničkou. No panečku, vždyť ta je do školky jako dělaná! A když už se nám brzy otevře, pojďte se ji se mnou naučit!
Eliška si vyšla na procházku. S kamarády toho moc nepodnikla, tak procházela lesem s očima na šťopkách. A panečku, tam vám je barev, vůní, tvarů… Jen se podívejte. Jestlipak je kamarádi všechny znáte?
Někdy vypadají trochu strašidelně, otvírají čelisti jako draci a koušou vše, co jim nastrčíme. Ale jsou to prima kámošky, protože s nimi můžeme čarovat. A když přibereme ještě lepidlo, to je pak panečku dílo!
Ale jak na to? Pomaloučku, polehoučku. Nejprve se posadíme, protože nůžky jsou ostré! Vezmeme si nůžky do ruky – paleček prostrčíme horním očkem na držátku, prostředníček spodním. A co zbylé prstíky? Pokud mají nůžky spodní oko velké, mohou se tam schovat a pomáhat. Pokud ne, pak by měl být ukazováček před okem, protože nám pomůže nůžky secvaknout. A na začátek určitě přizvěte nějakého dospěláka!
Ať už to budou sedmikrásky, žlutá sluníčka, střapaté vlásky pro panenky…
A že se vám do střihání dneska nechce? To nevadí, nechte si ho na zítra. Dneska zkuste třeba jen proužky papíru trhat. Vydává to takový pěkný zvuk. A když to budou staré noviny, můžete trhat do libosti. Z barevného papíru, který natrháte pak můžete lepit mozaiky. Když bude střihanému sluníčku na obloze smutno, můžete mu přidělat obláčky a duhu.
Dneska je velký slet. Ale co, že nejsme spolu ve školce. Dnes je den, kdy můžeme kouzlit a čarovat a tropit trochu neplechu. Potřebujeme klobouk, plášť, hůlku, potom trochu toho, kousek onoho a k tomu jedno zaklínadlo. A kouzlo je na světě.
Hlavně si nezapomeňte udělat jednu fotku na památku, snad se nad nimi spolu brzy ve školce zasmějeme!
A když se k tomu navíc nasbírá trocha léčivých bylin, můžeme sušit na čaj nebo si ho rovnou uvařit. A já nemeškám a už mám meduňku i hluchavku, snítku mateřídoušky, jahodníkový list, tlapku trochu bolavou od pálivé kopřivy a musím běžet – abych měla čaj z devatera bylin na všechny neduhy. A vy byste měli také!
Dneska se připravuji. Že nevíte na co? No přeci na zítřek. Sice si neužijeme čarodějnický rej společně, ale to neznamená, že si ho nemůžeme užít každý sám s rodinou. čarodějný lektvar podle mé prabáby, najít klobouk a pár netopýrů, k tomu samozřejmě vyrobit hůlku. A zítra… Jen se těšte!
Ve školce bychom společně zpívali. A já pro vás mám jednu speciální čarodějnickou písničku. Zkuste si ji poslechnout a třeba i s rodiči zazpívat.
Přemýšlela jsem, co bych dneska mohla dělat. Všichni pracují, vaří a uklízí a mě už nic z toho nebaví. Prošmejdila jsem celou noru a hledala, čím bych si mohla dlouhou chvíli ukrátit. A našla jsem!
Barvičky, štětec, paletka. A pak už jen nápad, co namalovat.
Ale ne, to by mě lišky hnaly! Nejdříve si přeci musím připravit místo k práci a dát si na něj pracovní podložku, které nebude vadit umazání!
Já si vybrala kamínky, co jsem si na procházkách nasbírala a co na ně? Přeci cokoli. Trpaslíky nebo ryby? A co třeba kytičky a sluníčka a brouky. Uvidíte, že takové barevné kamínky mohou krásně zdobit květináč nebo misku na balkoně. Kam je umístit mohu vymýšlet zatímco budou obrázky schnout.
A pak už jen uklidit své pracovní místečko, vymýt štětec a mám hotovo!
Chi, kdepak hotovo. Protože mi už mezi ouškama klíčí nápad, co s takovými barevnými kamínky dělat. Ale o to se s vámi podělím zas až příště.
Už je to všechno tak dlouhé. A představte si, co se mi přihodilo. Šla jsem na procházku do lesa. Trochu se toulala, trochu běhala a chtěla si zahrát na schovávanou. A ono snad jo! V dálce byli krteček i s kamarády! Radostně jsem se za nimi rozběhla, ale Prrrr!
Kamarádi, cožpak takhle můžete běhat venku? Když na sebe chceme zamávat a třeba si i na tu schovávanou zahrát, tak to přeci nejde jen tak. I vy, moji kamarádi milí, musíte na procházkách nosit schované čumáčky, když chcete vyběhnout mezi ostatní kamarády.
A ne nějaká obyčejná, ale ta má nejoblíbenější. Ale abych něco nepopletla, raději si příběh o paraplíčku přečtu ještě jednou. Protože kamarádi by určitě nebyli rádi, kdybych jejich příběhy popletla.
A která knížka je vaše oblíbená? Bude to ta o spanilé princezně, drakovi a statečném rytíři? Nebo bude oblíbencem Smolíček či Otesánek? Anebo trochu strašidelná ježibaba s perníkovou chaloupkou?
Já mám ráda pohádky. Vždycky mají dobrý konec, zlo je potrestáno a kdo byl hodný a dobrý, dostane odměnu. A co teprve čáry, máry a kouzelníci! V pohádkách mají kouzelný ubrousek i bezedné měšce. To by se mi taky líbilo. Alespoň někdy. A taky umí měnit podobu. To by bylo. Mohla bych se vydávat za koho bych chtěla. Třeba za …
Napadá vás, v co by se Eliška chtěla proměnit? A co vy?
Zahrádka je prima, můžu tam běhat, skákat, ale potřebuje taky péči. Když se chci těšit z nějaké kytičky, musím ji zasadit. A to já se práce nezaleknu, co vy?
Stačí vybrat co bych ráda, pak udělat jamku do země, vložit semínko nebo cibulku, zpět zahrnout hlínou a pak zalít. A čekat, jako Křemílek s Vochomůrkou. Možná bych mohla semínku i zazpívat. Vstávej semínko holala, bude z tebe fiala. Vstávej semínko, holalááááááá bude z tebe fiala.
Protože čekání je dlouhé. Semínko musí vyklíčit, prodrat se tou zeminou na světlo a pak ještě bude nějakou dobu trvat, než se vůbec pozná, co to z té země vykouklo. Ale každý zahradník vám potvrdí, že čekání stojí za to.
No jo, jenže někdo třeba nemá zahrádku! To nevadí, řeřichu si může vypěstovat i v mističce na okenním parapetu. A pak ji zbaštit na chlebíčku. To se mi sbíhají sliny… Nebo jde nechat klíčit hrášek a s maminkou pak uvařit polévku.
Já jsem si neodpustila skoro nic. Upekla jsem beránka a chutnal. Vajíčka jsem barvila, pomlázku upletla a i na hodování došlo. Jen nakoukněte do alba a pokud máte hezkou fotku, o kterou se chcete podělit, neváhejte ji poslat – ráda ji ukážu vašim kamarádům.
Ten čas vám tak hrozně letí. A já už chvílemi ani nevím, co je vlastně za den. Tak paní učitelky vymyslely, že bych mohla mít sbírku fotek – co jsem viděla, co jsem zažila. Víte, já si napřed zkoušela kreslit, ale na chycení pastelky se přeci jen lépe hodí dětská ručka než liščí tlapka. A sem se všechno prostě nevejde – těch kytiček a navíc velikonoce za dveřmi!
Jen si to schválně zkuste také zapsat si občas, co jste dělali, s čím jste si hráli nebo co se vám podařilo. Můžete si to psát do sešítku a doplnit obrázkem. A kdybyste se chtěli pochlubit – můžete mi napsat na ms.kotatkazavináčcentrum.cz a já to paním učitelkám ukážu.
Venku svítí sluníčko, všechno pučí a já se vydala na procházku. A co jsem všechno našla! Musím se vám pochlubit, protože tolik krásných jarních barev a vůní… Jestlipak poznáte, které květiny jsem našla? A víte, že některé se dají i sníst?
A s jednou z nich se mi přihodila zvláštní věc. Chtěla jsem na ni sahnout a … Au, pálí jako čert! Hned jsem si tlapku pofoukala, ale kdež, vůbec to nepomohlo. Ale jedna paní povídala, že to nevadí, že jich mám opatrně pár utrhnout a dát je do nádivky. A tu já tuze ráda!
A tady jich je více, schválně nakoukněte. Zdalipak jste je na procházce také našli?
Stýská se mi po kamarádech i po všech tetách a strýčkách. Možná to máte stejně. Ale co naplat, ještě musíme zůstat doma.
A víte co mě napadlo? Že už jsem si tak dlouho neprohlédla album s fotografiemi. Vždycky, když otočím stránku vidím známé tváře. Vzpomenu si na nějakou příhodu, kterou jsme společně zažili. A je vám to prima.
A taky jsem se moc nasmála při prohlížení fotek z mého dětství. Já vám měla velký uši! A co jsem se natropila lumpáren. A co teprve ostatní. Jestlipak byste dokázali kamarádi poznat svou maminku a tatínka na fotkách z jejich dětství,
Už jsem doma dlouho. Někdy sbírám hračky jen tak halabala a dám je… No, ne zrovna na své místo. A někdy chci po sobě uklidit. Jenže než se pustím do práce, začne mi v bříšku tak nějak šimrat a broukat. A to pak hnedle všeho nechám a koukám, kde zůstala nějaká dobrota. A někdy jsem už ze všeho tak unavená, že usnu a pak se probudím mezi kostkami. Jenže už si chci skládat puzzliky. Je nejvyšší čas pustit se do práce a pěkně hračky roztřídit a uklidit na svá místa. Zvládnete to také?
A představte si, že zrovna teď je v Koťátkách vše vzhůru nohama. Do třídy zavítal pan malíř, takže jsem musela všechny hračky schovat.
Je rozhodně důležité o všem s dětmi mluvit formou, která je pro ně srozumitelná, ale nestresovat je a nepřetěžovat informacemi, které je mohou znepokojovat.
Je potřeba děti ujišťovat, že s rodinou jsou v bezpečí, a že se všichni musí chránit a dodržovat bezpečnostní a hygienická opatření, a tím bude vše v pořádku.
Rodina by měla vytvořit dětem během dne program, který by bylo vhodné opakovat, v rámci možností, každý den a zařadit do něj zejména činnosti, které děti baví, a také pohybové aktivity.
Děti a celá rodina by se měli snažit být co nejvíce spolu, v klidu a v pohodě.
Pomoci vám může pohádka Jany Andréskové a draku Koronovi a o tom, jak nad ním zvítězit. Zkuste se podívat.
Přišla zima a s ní rýma, Jak mýt ruce dobře víme,
taky kašel si nás našel. roušky na nos nasadíme.
Bacil jménem Kovid Dome si teď budem hrát
začal nás teď zlobit. a rodičům pomáhat.
V lese, ani na louce…
Chtěl by bydlet ve školce.
My se ho však nebojíme, Jak mýt ruce dobře víme,
do školky ho nepustíme. tak Kovida vyženeme.
My ho pěkně převezeme, Potom se zas budem smát,
do školky teď nevlezeme. ve školce si spolu hrát!
Tuhle básničku pro vás vymyslela paní učitelka Péťa. Už jsem se ji celou naučila. Schválně – dokážete se také kousek naučit?
Ale stejně to není úplně ono. Je mi smutno. Přemýšlela jsem, jak to udělat, abych tu zas měla všechny pohromadě. A ejhle – bunkr a v něm – celá školka!
Tak vám všem máváme tlapkami i křídly!
A co bude? Třeba jednoduchá pomazánka s ředkvičkami nebo mrkví. A každé dítko zvládne utřít stůl, rozdat talířky. A když dostanou příležitost, jistě se zvládnou poprat s namazáním krajíce chleba. Uvidíte sami.
A že se půlkulatý výběh podařil i přes ne úplně vydařené počasí!
Na startu z dálky zářily dvě pravé nefalšované lištičky, další dvě vyrazily jako první na trať s fotoaparátem a prvními závodníky a v cíli? Tam jich byla celá smečka! Zkrátka – letošní ročník byl liščí od začátku až do konce!
Žluté listí nám z běhu udělalo malou stopovací akci, protože žluté liščí stopy nám byly co chvíli přikrývány žlutým listovým kobercem. To ale děti neodradilo, ba spíše naopak. Běh a stopovaná zároveň? No paráda! A do cíle, kde šumění potoka rušilo snad jen praskání plápolajícího ohně.
To pravé podzimní odpoledne…
Tradičně vybíráme symbolické vstupné a pak vyvstává otázka, jak s ním naložit. Chtěli jsme věnovat peníze na nějakou prospěšnou aktivitu, která by byla zároveň blízká naší školce. A tak byl 4. Školkový rodinný běh letošní rok naplánován ve znamení lišky. A to ne jen tak ledajaké lišky, ale lišky Elišky!
Díky vám jsme na akci pořádané pro děti a rodiče naší školky vybrali 4 382 Kč pro Chuchelský zookoutek. K tomu v počtu 80 dětí a 62 dospělých nachodili 309 kilometrů.